Z vesnice do Říma. Orvošová je už dnes klenotem českého volejbalu
Miluje kočky, jako malá hrála fotbal i tenis. A dávno už neoslňuje jen svou výškou. Gabriela Orvošová je dnes nejzářivějším klenotem českého volejbalu. Září v reprezentaci, získala angažmá v Itálii. Jak se vlastně ocitla pod vysokou sítí, co ji žene kupředu a jaké si dává cíle? Začtěte se do seriálu Deníku, který dostal název Vycházející hvězdy českého sportu.
Z vesnice do Olomouce, první krůčky v reprezentaci, strmý vzestup. Orvošová dovedla české volejbalistky k vítězství v Challenger Cupu a postupu do elitní světové Ligy národů. Sympatická univerzálka je hvězdou už ve svých 23 letech.
Nechybělo přitom moc a nová posila Říma se v mládí dala na tenis. Když mířila coby desetiletá na kurty, ozvala se kamarádka, že jde zkusit volejbal a potřebuje k sobě parťačku. A tak změnila kurz, vydala se vstříc o něco vyšší síti. „Nebo bych možná hrála fotbal,“ pousměje se odchovankyně Olomouce.
V rodné vesničce Charváty totiž s bratrem do té doby jen tak létala po venku. „To byl spíš takový freestyle. A co si pamatuju, hodně jsme hrávali na hřišti fotbal,“ vzpomíná.
Volejbalové začátky v Olomouci tak byly velkou změnou. „Začalo mě to bavit. Byly to organizované tréninky. Něco, co jsem z vesnice neznala.“
Stydlivá Gabča s ďolíčky
Tichá, stydlivá, nenápadná. Ale taky hodně pracovitá. Tak Gabrielu Orvošovou vnímali trenéři a spoluhráči v jejích začátcích. A taková je i dnes. „No jasně. Snažím se rozvíjet také mentálně. Ale charakter skromné a stydlivé Gabči tam pořád je,“ přiznává sama hráčka.
„Orvo bych zařadila mezi introverty, na lidi působí určitě tichým a takovým stydlivým dojmem, možná to dělají i ty její ďolíčky. Pokud jí ale poznáte blíže, ukáže vám stránku takového šíleného extroverta, kterého si hned zamilujete stejně jako já,“ popisuje svou velkou kamarádku Eva Svobodová, někdejší spoluhráčka z ženské reprezentace.
Gabriela Orvošová
Narozena: 28. ledna 2001 (23 let)
Výška: 191 cm
Pozice: univerzálka
Současný klub: Roma Volley
Předchozí kluby: PGE Rysice Řešov (2022 - 2024), BKS BOSTIK Bielsko-Biala (2020 - 2022), VK UP Olomouc (2016 - 2020)
Mládežnické kluby: VK UP Olomouc, TJ Sokol Šternberk
„Gabča byla jako dítě hodně stydlivá. Nerada byla středem pozornosti a chtěla mít svůj klid,“ potvrzuje i mládežnický trenér Jan Drešl, který se s Orvošovou poprvé potkal ve výběru Olomouckého kraje žákyň. Tehdy coby asistent kouče Miloše Papcuna.
Právě již zesnulý pan Papcun byl v Olomouci prvním trenérem Gabriely Orvošové. „Vzpomínám na něj. Dal mi úplné základy a myslím, že všechny holky si pamatují, jak vždycky třepal rukama a řval po mně jeho: ,Gábinó!‘,“ směje se Orvošová.
V patnácti mezi ženami
Už v žákovských letech nicméně nejen Miloš Papcun rozpoznal obrovský talent, který ve vysoké Gabriele dřímá. „Její hlavní předností byla určitě výška, skromnost a pracovitost. Nikdy neodmlouvala. Raději se snažila být nenápadná a tichá. Často jsme bojovali s technikou, protože koordinace nebyla její silná stránka, avšak s postupem času se výrazně zlepšovala,“ vzpomíná Jan Drešl.
Orvošová sbírala tituly ve starších žákyních i kadetkách. Juniorskou kategorii de facto přeskočila, velmi brzy si ji totiž do A-týmu žen vytáhla další olomoucká persona dnes už odpočívající ve volejbalovém nebi – Jiří Teplý. „Naučil mě velký volejbal,“ říká s respektem Orvošová.
Bilance za českou reprezentaci v roce 2024
13 zápasů
10 výher/3 porážky
209 bodů
Nejlepší zápas: Česko - Portoriko 3:1 (Challenger Cup, finále, 25 bodů)
K ženskému volejbalu přičichla, když jí sotva bylo patnáct let.
„S Gabčou jsem se poprvé potkala v juniorkách. Byla celkem zapamatovatelná, protože každý zápas dávala kolem dvaceti bodů, nastupovala už i za tým žen v Olomouci a podle mě měla ještě kadetský věk. No šílenost,“ nechápala tehdejší soupeřka Eva Svobodová.
Jak na toto období vzpomíná Orvošová? „Tehdy pro mě byly prioritou kadetky a juniorky. A když jsem měla volno, jezdila jsem s A-týmem. Ten se pro mě postupně stal realitou. Určitě mě to nebrzdilo, abych se rozvíjela. Naopak. V dnešní době málokdo jde hrát po maturitě volejbal za hranice. V tomto mi to pomohlo,“ podotýká.
Sny se plní. Co olympiáda?
Gabriela Orvošová tedy s ženským týmem VK UP Olomouc slavila další velké úspěchy, vrcholem byl zisk mistrovského titulu, Českého poháru a postup do čtvrtfinále evropského CEV Cupu v roce 2019.
Mimochodem, už tehdy byla dva roky členkou ženské reprezentace.
Každý věděl, že Česko už jí je malé. Ale kam dál? Snem byla vždy Itálie, Orvošová však nejprve zamířila do Polska, kde strávila čtyři sezony. Nejprve v Bielsko-Biale, poté v Řešově.
„Itálie je sen spousty mladých hráček. Je ale potřeba se tam propracovat. Polsko mi dalo hodně a pomohlo mi,“ říká univerzálka. „Byl to taky velký skok. Z volejbalového a organizačního hlediska to vůbec nejde srovnávat s Českem,“ přiznává.
Fantastická atmosféra v halách, početné realizační týmy, profesionalita a později také čtvrtfinále a osmifinále Ligy mistryň. Po těchto zkušenostech se česká reprezentační opora rozhodla, že přišel ten pravý čas splnit si další velký sen – přestup do Itálie.
„Ještě nevím, co mě tady čeká. Ale rozhodně to nebude jednoduché,“ má jasno Orvošová.
Jejím novým zaměstnavatelem je Aeroitalia Řím, v minulé sezoně osmý tým základní části. „Zatím je vše podle představ. Z organizačního i volejbalového hlediska. Vybírala jsem si tým, ve kterém budu hrát a bude tam trenér, u kterého se budu rozvíjet technicky,“ vysvětluje.
Mimochodem, měla nabídky i z věhlasnějších celků. Na to ale je dle jejích slov čas. „Jsem v týmu, který nemá za cíl hrát o medaile. Budu si to muset promyslet a stanovit další cíle, ale asi se budu chtít posunout časem do lepšího celku a hrát o medaile,“ prozrazuje milovnice koček a kočičích kaváren.
A co plány s českou reprezentací? Myslí nejlepší česká volejbalistka i na olympijské hry v Los Angeles v roce 2028?
„Olympiáda je hodně velké sousto. Jdeme po malých krůčcích. Vyhrály jsme Challenger Cup, teď budeme hrát Ligu národů a mistrovství světa. Uvidíme, jestli se dál budeme rozvíjet stejnou rychlostí,“ říká s nadějí v hlase Gabriela Orvošová.
Nikdy nezkazí srandu aneb Co kdo řekl o Gabriele Orvošové
Giannis Athanasopoulos, trenér ženské reprezentace ČR: „Gabi je skvělý člověk a výborná sportovkyně. Těší mě s ní pracovat, je velmi otevřená trenérským radám a pokynům. Povahově je trochu stydlivá a na kurtu hodně tichá, což je něco, co bych na ní rád změnil, zatím s nevalným úspěchem. Stále však výkonnostně roste, pokouší se dostat ze své komfortní zóny a být na kurtu lídrem. Letos v Manile ukázala celému volejbalovému světu, že to dokáže. Přeji jí jen to nejlepší, hlavně aby se dál vyvíjela jako volejbalistka i jako člověk.“
Eva Svobodová, smečařka Bordeaux: „V reprezentaci jsme byly známá dvojička, když to šlo, tak vždy spolu na pokoji, vždy spolu v rozcvičce i v různých hrách. Jsem moc ráda, že nás repre takto spojila, jinak bychom se spolu asi tak nebavily. Gabča se stala jednou z mých nejbližších přátel, možná bych řekla, že to je moje BFF. Přestože se přes sezonu nemáme šanci moc vidět, paradoxně se spolu bavíme více, než když jsme byly obě v Česku. Nejvíce si na ni cením její upřímnosti, opravdovosti a že je tu vždycky pro mě. Gabča je jako hráčka hodně bezproblémová, dá se na ni spolehnout, jen málo kdy má „špatný den“. Určitě má v sobě lídra.“
Silvie Pavlová, blokařka VK Prostějov a české reprezentace: „Gabi je určitě hráčka, na kterou, když jde do tuhého, je vždycky spoleh. V zápase herně i psychicky, nikdy vás v tom nenechá, i když zrovna něco nejde. A mimo hřiště? Patří mezi mé nejbližší, vím, že s ní mohu mluvit o čemkoliv a vždy to zůstane mezi námi. Dokáže člověka podpořit, ale i vrátit na zem pevnýma nohama. A nikdy nezkazí srandu!“
Magdaléna Jehlářová, blokařka Atlanty a české reprezentace: „Pokaždé, když jsme spolu, tak se dost nasmějeme, protože máme podobný humor. S Gábou jsme se poznaly už ve výběru Olomouckého kraje, když jsme obě hrály volejbal teprve pár let, což bylo někdy kolem roku 2014. Od té doby jsme spolu prošly všemi různými mládežnickými reprezentačními výběry, až jsme se obě dostaly do reprezentace žen. Zároveň jsme obě chodily na střední školu v Olomouci, takže jsme se často vídaly i mimo volejbal. Jelikož se známe už deset let, tak se dá říct, že jsme spolu tak trošku vyrůstaly. Máme spolu hrozně moc vzpomínek, takže je těžké vybrat nějakou moji oblíbenou a publikovatelnou. Gába má hodně ráda kočky a já taky, takže pokaždé, když jsme spolu v nějakém novém městě, naše oblíbená činnost je chození do kočičích kaváren. Gába je taky hodně spontánní, takže většina našich společných výletů a akcí vzniká na poslední chvíli a kvůli tomu také máme spoustu vtipných příhod.“
Jan Drešl, trenér VK Šantovka Olomouc UP: „Pamatuji si její první start v extralize kadetek v roce 2017. První zápas sezony se hrál ve Frýdku-Místku, ale Gabča nebyla v základu. Při jednom akčním skoku do lavičky se zranila Denisa Kulová a musel jsem střídat. Tehdy jsem pustil Gabču poprvé do ostrého zápasu extraligy, kde se urodilo další vítězství a od té doby by se dalo říci, že z palubovky jako hlavní lídr týmu neslezla. Velkou podporu měla a jistě stále má od svých rodičů, kteří snad nevynechají jediný její zápas.“
Zdroj: denik.cz, foto: ČVS/Pavel Netolička a Ondřej Driml
