Řecký kouč Giannis Athanasopoulos pomáhá už 4 roky českému volejbalu stoupat v mezinárodních žebříčcích a lámat historické výsledky
Vloni se Češky dočkaly stříbra v Evropské zlaté lize a zkušenosti sbíraly na světovém šampionátu. Na nedávno skončeném mistrovství Evropy postoupily do čtvrtfinále, poprvé v samostatné historii přehrály soupeřky z Německa a uhrály set proti mistryním světa ze Srbska.
Po výhře nad Švédkami oslavil Athanasopoulos pětačtyřicáté narozeniny. A místo odpočinku po návratu z Belgie připravuje svůj tým na cestu do Číny, kde se v sedmi utkáních poperou české volejbalistky o postup na olympijské hry v Paříži. „Na kvalifikaci na olympiádu máme malé šance, ale nikdy nepřestáváme snít. Budeme se snažit o co nejlepší výsledek,“ říká realista Giannis Athanasopoulos, díky kterému vyšplhaly volejbalistky České republiky v aktuálním světovém rankingu FIVB už na 17. příčku.
V dlouhé reprezentační sezóně je za českým ženským národním týmem asi nejdůležitější vrchol. Jak hodnotíte vystoupení týmu na mistrovství Evropy?
Před začátkem mistrovství Evropy jsme věděli, že nás čeká velmi těžký úkol. Protože, jak jsme mohli vidět na papíře, měli jsme nejtěžší skupinu. Zahájili jsme první zápas a stalo se něco, co nikdo nečekal. Opravdu nikdo v našem týmu a samozřejmě ani čeští fanoušci. Odstartovali jsme šampionát s velmi špatným výsledkem. Ale tento výsledek nás opravdu sjednotil, začaly jsme hrát velmi dobrý volejbal a bojovat o každý míč proti všem týmům. Myslím, že je vážně skvělý výsledek, že se nám po 12 letech podařilo dostat mezi nejlepších osm týmů v Evropě. Dostali jsme český volejbal opět do televize a spousta fanoušků z České republiky začíná volejbal sledovat. Což je skvělé. Určitě hodnotím výsledek jako nejlepší možný, jaký mohl být. Protože pro nás bylo opravdu složité čelit Srbsku a pokusit se ve čtvrtfinále uhrát ještě něco víc.
Co pro Český volejbal znamená postup do čtvrtfinále, nebo historický úspěch proti Německu?
Jak už jsem řekl, 12 let, kdy jsme nebyli mezi osmi týmy v Evropě, bylo hodně dlouhých. Myslím, že bylo velmi důležité, že mladé hráčky z Národního volejbalového centra na Kladně v Düsseldorfu naživo zažily tento okamžik. Mohly vidět volejbal na vysoké úrovni a také naše vítězství. Vštípily si do hlavy nové idoly a doufejme, že některé z nich se brzy dostanou do seniorské reprezentace. Myslím, že na tomto výsledku musíme stavět a snažit se přivést k volejbalu další talenty, další dívky. Doufám, že je to dobrý začátek pro další mladé volejbalistky, které se přidají k našemu sportu. To je opravdu důležité.
Naplnily holky všechna očekávání? Překvapila vás některá z nich? Například některá z mladých hráček, nebo Silvie Pavlová, která se musela vypořádat s pozicí v základní sestavě?
Jsem velmi spokojený se všemi hráčami. Opravdu se všemi, včetně těch, které toho tolik neodehrály. Jak víte, měli jsme velmi mladý tým. Některé holky nikdy nehrály mimo Českou republiku. Myslím, že všechny odvedly skvělou práci, od těch nejmladších až po ty starší. Držely pohromadě, když jsme měli těžké chvíle. A bylo i pár momentů, které se nám moc nepovedly. Ale i přes ně jsme si už řekli, jak se zachovat. Nejdůležitější je vždy zůstat jednotní. Hráli jako tým, nikdo nemyslel na svůj osobní výkon. Vzájemně se podporovali. Bylo pro nás těžké, když Magdaléna Jehlářová odjela do Spojených států, ale její absenci pokryly Silvie Pavlová, Elen Jedličková a samozřejmě Ela Koulisiani. Nechci zdůrazňovat konkrétní jména, ale myslím, že všechny volejbalistky zahrály na své maximum a pomohly týmu k pěkným výsledkům.
Mladé hráčky se dostaly do hry a například Pelikánová a Brancuská ukázaly, že se v evropské konkurenci dokážou prosadit. Jak moc důležité je jejich zapojení do týmu?
Pro Elen Jedličkovou, Kateřinu Pelikánovou a Moniku Bracuskou bylo velmi důležité být v týmu a získat tyto zkušenosti. Zahrát si v plných halách proti velmi silným soupeřům, se kterými nikdy předtím nehrály. A vidět starší hráčky, jak se chovají. A také pořádně potrénovat. Protože si myslím, že mají opravdu dobrý potenciál, a je samozřejmě na nich a na nás, abychom jim přinesli perspektivu pro národní tým. Po šampionátu jsem s nimi mluvil a opravdu si to užili. Teď máme před sebou další soutěž. Kvalifikace na olympijské hry pro ně bude opět velkou zkušeností.
Mohl byste pojmenovat nejtěžší a naopak nejsilnější okamžik na šampionátu?
Nejtěžší moment v soutěži pro mě byl během a po zápase s Ázerbájdžánem. Protože nic nefungovalo. Ázerbájdžán hrál skvěle a z naší strany nefungovalo vážně nic. Přemýšlel jsem, jak tým a kádr přivést zpátky, abychom bojovali jednotně a podali mnohem lepší výkony než v prvním dnu. To byl pro mě nejtěžší okamžik a nejlepším okamžikem – vlastně ty okamžiky byly dva – bylo samozřejmě vítězství nad Německem a vítězství nad Ukrajinou. Vedly jsme 2:0, spadly na 2:2 a pak se nám podařilo vyhrát pátý set. To byl opravdu skvělý moment a velký zážitek.
Odehráli jste 7 zápasů: 5 v základní části a 2 v play off. Jak důležité je sehrát na této úrovni co nejvíce utkání a konfrontovat se tak s nejlepšími týmy v Evropě a vlastně i na světě?
Jak říkám neustále, je pro nás velmi důležité hrát silné přátelské zápasy a náročné soutěže. I v Bulharsku, kam jsme jeli před šampionátem hrát a prohráli tři přátelské zápasy, jsme se poučili. Bulharsko totiž odhalilo naše slabiny, což nám nakonec opravdu přineslo užitek. Stejné to bylo i v zápase s Ázerbájdžánem. Opravdu nás tlačili a my jsme na to museli reagovat. Ve volejbale na vysoké úrovni nemůžete mít den, kdy hrajete na 80 procent a vyhrajete. To je velký rozdíl oproti slabším soutěžím, kde možná nebudete mít dobrý den, ale můžete vyhrát. Jenže neuvidíte, jaký je váš skutečný potenciál. V této soutěži zažijete opravdu těžké chvíle, špatné momenty, a pak musíte zůstat jednotní jako tým. Po zápase s Ázerbájdžánem jsme se opravdu zlepšili a byli jsme opravdu týmem. Také nás posunul zápas s Německem, kdy jsme prohrávali 2:0, ale nevzdali jsme to. A zlepšili jsme se i zápasem s Ukrajinou, kdy jsme vedli 2:0, Ukrajinky srovnaly na 2:2, ale neztratily jsme hlavu a nakonec jsme vyhráli pátý set. S těmito týmy, pokud máte jedno slabé místo a soupeř ho dokážete najít, dokáže vás i porazit. Proto musíme hrát důležité zápasy se silnými soupeři. A musíme se naučit, jak překonávat naše slabé stránky, naše slabá místa a také těžké momenty, které občas přicházejí. Věřím, že to může být velmi efektivní pro český volejbal, pro českou reprezentaci a samozřejmě také pro naše hráčky.
Ve finále se setkaly týmy Turecka a Srbska. S oběma jste se utkali i vy. Jaký styl se vám líbí více, a fandil jste v zápase o titul některému z týmů?
Fandil jsem Srbsku. Osobně se mi více líbí styl srbského týmu. Vím, že po našem zápase měly problémy s nějakým virem. Nahrávačka a libero nebyly zdravotně na sto procent, ale finálový zápas byl skvělá. Turecko hrálo také skvěle. Oba týmy postavily hru na svých univerzálkách – nejlepších univerzálkách na světě. Hra měla opravdu vysokou úroveň a byla to velká reklama na volejbal. Všichni fanoušci si to opravdu užili a dobře, vyhrál nejlepší tým, ale já jsem více fandil Srbsku.
Po krátké pauze vás čeká odlet do Číny na olympijskou kvalifikaci. Tam bude ve skupině snad ještě silnější konkurence než na mistrovství Evropy. S čím tedy do turnaje jdete?
Tato konkurence je mnohem agresivnější a ještě silnější. Začínáme čtyřmi velmi těžkými zápasy. Jsou tam týmy, které jsou v žebříčku mnohem výše než my. Jsem z těchto utkání opravdu nadšený a také z toho, že se jedeme představit na jiný kontinent. Musíme odehrát sedm zápasů v devíti dnech, to bude také velmi náročné. Přijde hodně těžkých momentů, a jak jsem už říkal, to je to, co chceme. Chceme hrát, děvčata si volejbal spolu opravdu užívají. Určitě přijdou krušné chvíle, protože začínáme s Dominikánskou republikou, která má hodně hráček vyšších než 195 centimetrů. Musíme do toho jít jednotně, snažit se o co nejlepší výkon a pokusit se udělat vše, co je v našich silách. Na kvalifikaci na olympiádu máme malé šance, ale nikdy nepřestáváme snít. Budeme se snažit o co nejlepší výsledek. Na tento turnaj se těšíme.
Když jsme spolu mluvili před rokem po světovém šampionátu, říkal jste, že pro hráčky je důležité, aby vystoupily ze své komfortní zóny a z extraligy se snažily dostat do zahraničních týmů, protože jedině tak se můžou volejbalově zlepšit. Několika z nich se to povedlo. Z Brna odcházejí do zahraničních soutěží Bukovská, Koulisiani a Digrinová. Mlejnková, Valková a Pavlová mění angažmá, Orvošová bude dále hrát jednu z nejkvalitnějších soutěží. Těší vás, že hráčky pochopily smysl vašich slov a riskují, aby se jejich kariéra posunula dál?
Moc mě těší, že některé hráčky poslouchají mé rady. Říkal jsem, že je velmi důležité, pokud se chcete stát profesionálním volejbalistou a hráčem národního týmu, že musíte jít hrát do zahraničí. Jít hrát do zahraničí znamená, hrát lepší ligu, než je česká extraliga. Neříkám jít do horší ligy. Je opravdu důležité, aby hráčky odešly ven, aby se potýkaly s těžkostmi ohledně života, s tím, že jim budou chybět rodiny, kamarádi, možná ztratí pozici v sestavě, o kterou se budou muset poprat. Donutí je to, aby podávaly dobré výkony, a pokud je nepodají, budou mít problém. Když zažijete těžké chvíle, udělá to z vás lepšího hráče, lepšího člověka. Zkrátka se zlepšíte pouze tehdy, když vystoupíte z té komfortní domácí zóny. Když jste doma a nehrajete dobře, rodiče nebo přítel vám řeknou: to je v pořádku, všechno bude dobré. To ale není správná cesta. Naše hráčky prožívají těžké chvíle, potřebují hrát s mnohem lepšími volejbalistkami na tréninku, pohybovat se v profesionálním zázemí. To znamená být v týmech, kde mají trenéry, asistenty trenérů, skauty, fyzioterapeuty, lékaře, dietology, kteří s nimi individuálně pracují. Hráčky potřebují předvádět výkony při hře v opravdu silných soutěžích a lepších ligách. Díky tomu budou lepší a bude to přínosem i pro nás. Fandím hráčkám, které jdou do zahraničí, najdou si tam i přes úskalí cestu do silnější soutěže. Je ale nezbytné, aby ta liga byla mnohem silnější, než je česká. Nikoliv na podobné nebo dokonce nižší úrovni.
Zdroj: novinkykraje.cz
