Podpora nese první ovoce, pozemkářky jsou v hale třetí na světě
Snaha posunout ženský tým pozemních hokejistek mezi světovou elitu, která by v ideálním případě měla vyvrcholit v olympijském cyklu pro Hry v Los Angeles 2028, přináší první ovoce už teď. Český tým irského kouče Garetha Grundieho přivezl z halového mistrovství světa z jihoafrické Pretorie bronzové medaile. Podařilo se tak zopakovat umístění z roku 2015.
„Já už jsem to jednou zažila, takže je to takové opakování historie,“ připomněla 31letá Adéla Lehovcová osm let starou medaili. „Ale i tak je to jeden z největších úspěchů a věřím, že mladší hráčky to nakopne a můžou vystoupat ještě výš,“ přála si po návratu do Česka dvojnásobná maminka, na kterou čekaly v letištní hale i obě děti. I proto si maximálně užívala srdečného přijetí a zasloužených ovací. „Bylo moc hezké, jak přišla spousta lidí z hokeje, i ta mladší generace a všichni nás tam moc hezky přivítali. Dostaly jsme květiny, to bylo tak sladké,“ rozplývala se jedna z nejzkušenějších hráček českého týmu.
Podporu z pozemkářského hnutí, které šampionátem žilo, i blízkého okolí cítily i na dálku v Jihoafrické republice. „Co jsme tak slyšely od ostatních týmů, tak nám také všichni fandili a říkali nám, že jsme hodně sebevědomé, ale ne přehnaně nafoukaný tým,“ doplnila 23letá Natálie Nováková. „Rodina a ostatní mi psali, že v sobě máme všichni jistotu a sebedůvěru a je moc hezké se na nás dívat, že je to vidět i z přenosů. Myslím si, že nás to všechny hodně spojovalo a všem nám to dodávalo týmovou sílu,“ pokračovala nadšeně pozemkářka pražské Slavie.
„Je to další ze skvělých úspěchů. Holky podaly výborný týmový výkon, skvěle zachytala brankářka Bára Čecháková. Byla velkou ikonou a získala i cenu pro nejlepší gólmanku,“ chválila i předsedkyně reprezentační komise Karolína Paterson a vyjádřila se i k devátému místu mužů. „Tam chyběl kousíček štěstí a mohli se také vracet s daleko lepším umístěním,“ dodala funkcionářka, která šampionát v Pretorii sledovala na dálku.
Zato ženám, co se nepovedlo před Vánoci na mistrovství Evropy v Hamburku, vyšlo teď na světovém šampionátu. I přes porážku s Kanadou ovládly Češky základní skupinu, ve čtvrtfinále si poradily s Austrálií (6:0), a i když pak smolně podlehly Rakousku (0:1), na cestě za medailí je to jen zpomalilo. Po výhře 3:1 nad domácím týmem si pověsily na krk bronzové medaile.
„Je to skvělý úspěch. Po tom, co se nám úplně nepodařilo mistrovství Evropy, jsme trochu snížili očekávání, ale jen navenek směrem k holkám. Já jsem věřil, že můžou klidně i zabojovat o nejcennější kov,“ pronesl asistent irského trenéra Tomáš Procházka, jenž na šampionátu v Pretorii musel skloubit koučování žen s vlastním hraním za národní tým mužů. „Lehké to nebylo, ale byli jsme domluveni s trenéry. A protože často jsme hráli ráno a holky až večer, tak to šlo včetně porad nějakým způsobem skloubit,“ usmál se asistent Garetha Grundieho.
„Trochu jsem tušila, že se nám tady bude dařit víc. Přeci jen v přípravě jsme o trošku dál a vím, že halu umíme hrát. V Hamburku jsme to jen neukázaly,“ připomněla Lehovcová ještě jednou mistrovství Evropy.
Už v Pretorii mohly české pozemkářky vystoupat ještě výš, nešťastná semifinálová porážka s Rakouskem všechny mrzela i po příletu do Prahy, i když se spíš slavil týmový bronz. „O Rakousku se nám bude asi ještě dlouho zdát. Takový kousek jsme byly od finále,“ litovala Lucie Duchková, 24letá hráčka z plzeňských Litic, která hned svojí první účast mezi světovou elitou přetavila v bronz. „Myslím, že celkově se nám turnaj povedl. Až jsme byly překvapené, že to klape a všechno jde, že nevyhráváme o jeden gól, ale o čtyři nebo o pět,“ doplnila Duchkovou o rok mladší Nováková, která předtím na Evropě chyběla. „Když to beru z osobního hlediska, tak mě nakoplo, že jsem se nedostala do nominace pro Hamburk. O to víc jsem dřela, abych jela na mistrovství světa,“ přiznala.
Stejně jako její zkušenější parťačka Lehovcová už teď myslí na sezonu na otevřených hřištích, jejímž vrcholem bude letní mistrovství Evropy v Praze. „Myslely jsme, že budeme v hale ještě chvíli pokračovat na klubové úrovni, ale Pohár mistrů nám zrušili, takže teď se rychle přehoupneme a začneme se připravovat na venkovní sezonu. Těším se na to, i když zpočátku to bude hlavně o fyzičce,“ dodala Adéla Lehovcová, také hráčka Slavie Praha, která je největším dodavatelem reprezentantek.
„Doteď jsem si myslela, že pozemák mám raději venku, protože kličkuji ráda balónky do vzduchu. Ale našla jsem si cestu i k hale, snažím se hrát jednodušší hokej, není tam moc prostor na individuální akce. Baví mě, jak je to rychlé, je to úplně jiný sport než ten venku,“ srovnává Natálie Nováková.
České pozemní hokejistky se mohou vydat na cestu za olympijským snem i díky podpoře Národní sportovní agentury věnované ženským kolektivním sportům. „Podařilo se nám nastartovat něco, co tady ještě nikdy nebylo. Vidíme, co funguje a jsme rádi, že máme tu příležitost mít tady zahraniční odborníky,“ pochvalovala si Karolína Paterson. „Máme i celý realizační tým, který se může o hráčky starat, ale nejen o ně, ale i o mladší generaci. Mají možnost hrát mezinárodní zápasy, holkám je zajištěna i zdravotní péče, takže já tam ty postupné pozitivní kroky vidím. Možná se neukážou hned teď, ale s postupem času myslím, že budeme vidět výsledky,“ doplnila předsedkyně reprezentační komise.
České pozemní hokejistky se pyšní stříbrem z Moskvy 1980. Navážou na to jejich následovnice alespoň účastí v Los Angeles 2028?
