Poloviční Řekyně sní o českém postupu na olympiádu. Lakros je energický a plný zvratů, tvrdí
Její příjmení láme jazyk, ona svými góly láme soupeře. Ellen Pantazopoulou, díky tátovi poloviční Řekyně, je vycházející hvězdou české reprezentace lakrosu. Sní o tom, že se podívá pod pět kruhů. Tedy na olympiádu v Los Angeles 2028, kam se její sport dostal po čekání dlouhém víc než století. Aktuálně bojuje o úspěch na evropském šampionátu v Portugalsku.
„Olympiáda je jeden z mých hlavních cílů. A je to cíl každé nás, pro tohle jsme makaly. Máme šanci se tam dostat. A také hrát o medailové umístění,“ troufá si slečna s havraními vlasy.
Sebevědomí jí dodávají dosavadní výsledky v Braze. V pondělí sice Češky v bitvě o první místo ve skupině C prohrály po boji s Irskem 7:14, ale předtím si poradily s Norskem, Rakouskem i domácím Portugalskem. A v úterý je čeká prolínací duel o čtvrtfinále play off proti Lotyšsku. Pantazopoulou dosud nasázela čtyři góly, její sestra Sofie jeden.
„Odmalička nás rodiče podporovali, byli jsme vždy sportovní rodina a my se ségrou živé děti, co se chtěly hýbat,“ usmívá se milovnice jógy a pilates. „Prošly jsme několika individuálními sporty přes gymnastiku a tenis až po jízdu na koni. A dostaly jsme se k lakrosu, který nás zaujal tím, jak je unikátní.“
Unikátní? V Česku jde o sport zatím širšímu publiku málo známý, ale se zařazením do olympijského programu se jeho pozice pozvolna mění. Ellen Pantazopoulou mu dělá reklamu: „Lakros vyzařuje neuvěřitelnou energii, úžasná je jeho dynamičnost. Jsme komorní sport díky tomu, že se všichni známe a podporujeme. Zápasy jsou plné zvratů, diváci se nenudí.“
Hráčka s číslem 7 na českém dresu patří mezi ty, které je slyšet nejvíc. I proto nakonec zakotvila u kolektivního sportu. „Jsem hodně komunikativní typ,“ přiznává. „Vždy jsem vyhledávala sporty, kdy člověk nekope za sebe, ale za jiné lidi. Motivuje mě to.“
A motivovat hodlá i ostatní. „Chceme ukázat, co naše malá republika může dokázat. Náš sport tak známý není, ale zrovna my jsme s holkami generace, která ho může dostat do světa,“ cítí Ellen Pantazopoulou, která v lakrosu také trénuje děti. „Reprezentovat je pro mě dosavadní životní úspěch, čest. Se spoluhráčkami se to snažíme využít na maximum, ale stavíme se k tomu s pokorou.“
Nejlepší střelkyně českého juniorského týmu z loňského stříbrného mistrovství Evropy juniorek je nadšená, že díky lakrosu může cestovat po světě. Byť zrovna ona prožívá už od dětství prázdniny snů v Řecku. „Se ségrou jsme tam odmalička trávily hodně času. Máme u moře půlku rodiny z tátovy strany, klimatické podmínky mě tam vždycky lákaly,“ prozrazuje starší z lakrosových sourozenců, že miluje sluníčko.
A je toho víc, čím jí země na jižním cípu Balkánského poloostrova učarovala. „Na Řecku mě fascinuje jižanská energie lidí, která na vás působí. A kuchyně, samozřejmě,“ užívá si kulinářských specialit. „Nejradši mám souvlaki, steaky, tzatziki, sýr feta, saláty,“ olizuje se studentka, která letos na gymnáziu složila maturitu a chystá se na práva.
Jedno je jisté. Řecko reprezentovat nebude. „Nemají ženský lakrosový tým.“
Když se jako poloviční Řekyně dostane s českou reprezentací na lakrosový Olymp, tedy na olympiádu, bude v tom kus symboliky.
Zdroj: denik.cz
