Cholevová o přesunu do Francie: Obrovský šok i nálož emocí, ale jsem nadšená
Přesun do zahraničí prožívá intenzivněji, než když se jako teenagerka kvůli házené vydala přes celou republiku z rodné Ostravy do Mostu. „Moje první měsíce jsou velmi emotivní a náročné, ale také velmi dobré. Přístup je jiný, jsem nadšená, i když jsem musela opustit všechno a cestovat domů je složitější z Francie než z Mostu,“ vykresluje talentovaná hráčka. „Schází mi rodina, přátelé, všechno okolo. Naštěstí tým je v pohodě a vycházíme skvěle.“
Šok Cholevové způsobily koňské dávky, které ordinuje trenér Pablo Morel. Tréninkové nasazení i morálka jsou prý úplně jiné, než na jaké byla zvyklá z domácích palubovek. „V Mostě trval trénink hodinu a půl, a když se přetahoval, všechny hráčky ztrácely koncentraci a efektivitu. Zato v Brestu je to přesně naopak. I když trénujeme dvě a půl hodiny, intenzita neustále roste. Bylo pro mě velmi složité soustředit se takovou dobu, ale musela jsem se kousnout, a nakonec si to užívám, protože mě trénovat baví,“ tvrdí s tím, že její nejlepší regenerací je spánek. Dokonce si přidává i navíc, aby se vyrovnala ostatním hráčkám v kádru. „Jsou zatím na daleko lepší úrovni než já,“ přiznává.
V klubu vyznávajícímu černou a růžovou barvu je konkurence na její pozici levé spojky obrovská. Jedničkou je sedmatřicetiletá Alexandrina Cabral Barbosaová, vicemistryně světa ze Španělska. „Od ní se můžu hodně naučit.“ Číslo 2? Černohorka Dirdina Jaukovičová. „I ona je hráčka světových kvalit. A já bych řekla, že jsem trojka, jelikož Dembéleová je zraněná.“
Role Cholevové je skromnější než v Mostě, kde si ji ve vzájemném zápase v Lize mistrů francouzský klub vyhlédl. „Počítala jsem, že asi ze začátku nedostanu extra minutáž. Nebudu lhát, že mě to nemrzí, ale jsem celkem objektivní člověk a vím, že bohužel na to teď nemám. Ony jsou lepší, přijímám to s absolutním respektem. Věřím, že moje chvíle přijde. Čekám na to,“ hlásí absolventka gymnázia.
Hráčku s číslem 27 brzdí regule francouzské ligy. Na zápasové soupisce totiž smí být jen čtrnáct házenkářek, zatímco v jiných soutěžích včetně Ligy mistrů šestnáct. Paradoxně tedy v nejprestižnější klubové soutěži světa na rozdíl od ligy nechybí nikdy. „Jsem v Brestu skutečně krátkou dobu na to, aby trenér mohl vědět, v jakých pasážích mě může na hřiště dát. Ještě se oťukáváme, velká minutáž to opravdu není. Ale každý si tím prošel, když šel do takového velkoklubu. Neviděla jsem hráčku, navíc mladou, která by hned nastupovala a dostávala čtyřicet minut na hřišti.“
Nadšená je, jak ji přijal její nový tým. Českou házenkářku vysokou 174 centimetrů sžíraly velké obavy, jak se sžije se spoluhráčkami. „Jsem totiž specifický typ člověka, všechno si chci řešit sama a neotevřu se hned. Když je potřeba, jsem extrovert, ale důležité pro mě také je uzavřít se sama do sebe a hodně přemýšlet. A holky jsou tady fakt v pohodě, přijaly mě skvěle,“ děkuje.
Radost jí dělá i zaplněná Arena de Brest i jiné haly po Francii. „Na každý zápas tady chodí tři až pět tisíc fanoušků, neskutečná atmosféra. Užívám si to. Ovšem zázemí mi úplně jiné než v Mostě nepřijde, i tady je o všechny postaráno,“ srovnává současného a bývalého zaměstnavatele.
Ambice v Brestu jsou jen ty nejvyšší. Klub už vlastní stříbro z Ligy mistrů 2021 a vybojoval dva francouzské tituly. „Vyhrát domácí ligu i Ligu mistrů je náš cíl. Snadné to nebude, ale tým je lepší než loňský,“ vnímá Cholevová, která už se těší na nejbližší reprezentační sraz i zápasy evropské kvalifikace proti Finsku a Portugalsku. „Jak se cítím teď, jsem se ještě nikdy necítila. Jsem lepší ve vytrvalosti i síle. Jestli jsem se posunula také házenkářsky, to uvidíme v národním týmu.“
I svým parťačkám z české reprezentace bude vyprávět, že v Brestu obývá byt 4+1, sama si vaří, se spoluhráčkami zajde na kafe, trénuje někdy i čtyřikrát týdně dvoufázově a chodí po památkách nebo k moři. „Je tady spousta krásných pláží, kde si vyčistím hlavu, popřemýšlím. Dodá mi to energii. Na koupání to tady není, voda je studená,“ usměje se.
Zemi galského kohouta znala už předtím, než přestoupila do západofrancouzského Brestu. „Moji dva strejdové totiž tady bydleli. Jeden si ve Francii našel přítelkyni a zůstal tu, druhý se teď po asi deseti letech vrátil do Česka, předtím tu pracoval,“ prozradila Cholevová. „Oba žili na opačné straně, než leží Brest, tady je to trošku jiné. Jsem překvapená, jak jsou lidé milí, a že město není rušné, ale klidnější.“
Základy francouzštiny ovládá, ale třeba na desetiminutovou rozpravu by si netroufla. „Samozřejmě tady řešili moje francouzské křestní jméno. Našim se prostě líbilo, tak mi ho dali. Ani bráchové nemají česká jména,“ říká o Sebastianovi a Mathiasovi, který je dvojčetem Cholevové a hraje extraligu za Frýdek-Místek. Třeba se i on jednou vydá za házenou do ciziny jako jeho sestra.
Charlotte Cholevová o české reprezentaci
„S trenérem Bentem Dahlem jsme moje nové angažmá probírali předtím, než jsem do Francie odcestovala. Říkal, že jde o dobrý krok, ale ať počítám s tím, co tady bude za konkurenci. Já ji očekávala. Naše reprezentace se v mých očích zvedla, spousta hráček působí v cizině, síla je obrovská a parta skvělá. Máme Markétu Jeřábkovou, která je oporou dlouhá léta. Troufnu si říct, že spousta zápasů závisí na ní. Ale trenér dává prostor i řadě mladých hráček, které chce připravit na pozdější léta, až opory jako Jeřábková, Malá nebo Kudláčková skončí. Na podzim nás čeká evropská kvalifikace doma proti Finsku a v Portugalsku, pak mistrovství světa. Ve skupině máme Nizozemsko, Argentinu a Kongo, které jsme porazili už na mistrovství světa 2021. Holandsko je velmi kvalitní soupeř, to každá z nás ví. Zato Argentina je neznámá, bude to zase něco nového, jiný styl. A já osobně se od všech soupeřů chci něco přiučit.“
UŽ JSTE TO ZAŽILI?
Premiérový zápas nové sezony odehraje ženská reprezentace už 11. října od 17:15 ve Zlíně, kde byla naposledy před dvěma lety proti Severní Makedonii bouřlivá atmosféra. Lístky už jsou v prodeji (https://bit.ly/ZAZIJTEEMOCE)
